Kineziotaping (tejpování) nebo také lepení různobarevnými páskami, které můžete vidět nejen u sportovců, ale i u vašeho známého, který má zřejmě svalový problém. Tato metoda je nová a v současné době hojně využívána fyzioterapeuty maséry nebo ortopedickými odborníky. Průkopníkem metody byl japonský chiropraktik Dr. Kenzo Kase. Tyto zázračné a ulevující pásky jsme mohli vidět už na olympijských hrách přibližně před 10-ti lety. Od té doby nastal boom a „tejpuje“ se téměř jakýkoliv svalový problém, který má za cíl zmírnit bolest, tonizovat tkáně pod páskou (u jizev) nebo můžete sval aktivovat.
Mechanismus působení tejpovací pásky je založen na natažení (elasticitě) pásky, která způsobuje tah kůže v okolních svalech a tím dochází k reflexnímu ovlivňování nejen kůže, ale i svalů v okolí přilepené pásky. Tejpy dráždí přes kůži místa v mozku určené pro dané postižené místo a ten znovu vysílá do dané oblasti více informací pro kontrolu, nápravu a stabilizaci. Tím, že tejp lepíme na povrch kůže, tkáň se nařasí, vytvoří se vrásnění na jehož základě se otevřou předtím stlačené lymfatické cévy.
Obnoví se zároveň lymfatický a také krevní oběh. Přestává tlak na receptory bolesti, která rychle odchází. Lymfodrenáž má relaxační a regenerační efekt.
Při poranění svalového aparátu dochází k tomu, že v poškozeném svalu může vzniknout i prasklina ve svalové buňce. Výstup tekutiny v mezibuněčné oblasti vede ke zvýšení tlaku, čímž jsou drážděny tlakové i bolestivé senzory. Následky jsou výrazné – zvýšení napětí, bolest, tuhost a otok. Tejpy můžeme využít i po operacích kdy místo hypertonie (zvýšené napětí) nastupuje hypotonie (snížené napětí). V obou případech se mohou svaly podpořit kineziotejpem. Po aplikaci kineziotejpu můžeme dosáhnout účinku tonizace (zvýšení napětí) nebo naopak inhibice (snížení napětí) ošetřeného svalu. Tah a správné uložení tejpu je proto rozhodující.
